Tihle kluci to u mě hned napoprvé vyhráli na celé čáře. Když jsem přišel na rozhovor, hned z kraje na mě vybalili, že nejsou žádní anarchisti ani pankáči, že jsou si vědomi toho, jak jdou hudebně s dobou a ať si tomu každý říká jak chce. A taky že jim není nijak proti srsti, že se ten jejich "neopunk" dost dobře prodává. Tak dobře, že už mají na svém kontě slovenskou Zlatou i Platinovou desku. Navíc tah Universalu dovézt Iné Kafe do Čech je přímo generálský. Jejich tvorba je pro tuzemský trh doslova kopancem do zadku. A to tak přesně mířeným, že se v inkriminované mezeře (rozuměj díře na hudebním trhu) dokonale zaklesl.

Muzika šlape nejen přesně v intencích inkriminovaného stylu, ale čas od času si odskočí i do souvisejících žánrů skrytých pod všeobjímající hlavičkou rock. Album je tak dostatečně pestré – viz např. vyložená rádiová hitovka Ráno s chytlavým refrénem, který ovšem v žádném případě nezatuchá kalkulem. Texty nejen že mají hlavu a patu a jejich obsah není jen prázdným plkáním o bezstarostném životě na prosluněných ulicích, ale přináší i s realitou pevně spojené příběhy vypovídající o každodenních strastech a slastech (nejen) současné teenagerské generace (Vratko navíc prvoplánově nikoho vůči nikomu nepoštvává, ale pouze naplno vyjadřuje své pocity a stanoviska).

Je tu niekto…? je přesně ta deska, která může mládež vysápnout z tenat povrchních diskotékových škvárů a přivést ji nenásilně k muzice, jejímž hlavním jmenovatelem není bezskrupulózní zisk, ale hudba jako taková. Pro nás ostatní je prostě dobrou a lehce stravitelnou zábavou, která si nehraje na víc, než doopravdy je.

Hodnocení: 5/7