Pokud je někdo i po přečtení zevrubného rozhovoru s ústřední postavou skupiny Vratkem Rohoněm v tomto čísle stále trochu na vážkách, jak že to s tím Inýmkafem vlastně momentálně hudebně je, můžu ho hned z kraje této recenze uklidnit. Vše je totiž opět v nejlepším pořádku. Kopáky ladně duní, kytara nezadržitelně drnčí, basa obhrouble bublá a ze zpěvu je cítit všudypřítomný neuctivý škleb. Textové selanky o chlapecko-dívčích vztazích nahradila s patřičným nadhledem a nasraností prezentovaná závažnější sociální (120 čísel pod zemou, Takto nám to stačí, Opät na streche, Mýtna) a sociálně-politická (Štát, Bez udania dóvodu, Spomienky na budúcnosť) témata vhodně doplňující Vratkovi tradiční více či méně poetické životní zkazky (Mesto, Život ako video, Veĺkou palicou III, Alibi, Krvavá blondýna, Auťáky). Tedy samá pozitiva známá ze starší tvorby oproštěná od přespříliš komerčního balastu trčícího z posledních dvou alb, obohacená cennými letitými zkušenostmi. Vše samozřejmě zvukově ošetřeno jak se sluší a patří. Mezi rychlými, ostrými a nářezovými rockovými partiemi nechybí klasické punkově skočné a bublavé strunné pogo ani moderní neopunkové melodické vložky včetně sborových zpěvů. Deska, která rozhodně nezklame současné fanoušky a snad i potěší ty staré, kteří se od kafařů začali poslední dobou odklánět právě kvůli zmíněnému příklonu kapely ke komerčnějším podobám moderní muziky.

Hodnocení: 4,5/5