Je brzký podvečer druhé listopadové neděle, já sedím doma u počítače a trochu smutný a trochu naštvaný píšu tuhle recenzi na třetí řadové album amerických Foo Fighters. Důvody mého psychického rozpoložení rozhodně nejsou malicherné - původně jsem měl totiž touhle dobou sedět v mikrobusu vydavatelské firmy a svištět po jedné z německých dálnic právě na koncert téhle formace, která je prý na živo o třídu lepší než ve studiu. Což si dovedu, při poslechu novinky There Is Nothing Left To Lose, docela lehce představit. Nahrávka totiž energií zrovna nepřekypuje, i když nenabízí rozhodně špatný materiál. Nová sestava Dave Grohol (voc, g), Nate Mendel (bg) a novic Taylor Hawkins (ds) se již zcela oprostila od Nirvanovských (rozuměj Cobainovských) depresí a katarzí a ve svižném tempu předkládá posluchačům vcelku nevyhraněný repertoár stále se pohybující v řečišti zvaném rock, ovšem s nejrozmanitějšími stylovými přítoky a skvrnami na hladině. Dočkáte se tak kromě pozvolné houpavě grungeové Stacked Out na úplném začátku alba i rozjíveného neopunkového kousku Breakout, stejně jako třeba skoro až artrockové kompozice Aurora nebo podezřele britpopové Next Year.

Vzhledem k tomu, že v úvodu zmíněný koncertní výjezd byl na poslední chvíli zrušen, nám byl labelem BMG přislíben alespoň telefonický rozhovor, který by měl proběhnout v brzké době. Myslím, že i tak se mám(e) na co těšit.

Hodnocení: 4/7

František Kovač