Čtvrté řadové album Jsem trochu divnej je prvním počinem Dogy pod křídly velké vydavatelské firmy. Karvinští tak mají jedinečnou šanci naplno prorazit přesně v pravý čas – dokud má jejich forma vzestupnou tendenci. Počáteční obavy z násilného zkomercializování již zavedeného ksichtu kapely se totiž rozplynuly se zveřejněním jména producenta – mediálně ostříleného rockera Aleše Brichty, který na album přispěl i třemi texty (s dalšími vypomohli Petr Šiška, Jarek Nohavica a Lou Fanánek Hagen). Širší popularitě skupiny by ostatně mohl dopomoci i fakt, že se jedná o první desku, na které Izzi "opravdu zpívá" a také, že její propagace probíhá na společných koncertech s Kabátem. Absolutní nevydojení tohoto bezesporu nadějného vstupního portfolia by se rovnalo umělecké sebevraždě. Frontman Roman Izaiáš ale vše s přehledem ukočíroval a Doga tak nahrála svůj dosud nejkompaktnější, zvukově i kompozičně vyrovnaný počin. Když jsem byl kapelou požádán o tipy na trojici nejsilnějších skladeb, která by měla novinku prezentovat na zmíněném promotour, nebyl to vůbec jednoduchý výběr. Mezi tutovky každopádně patří dvojice skladeb s Brichtovými texty Zkazím ti tu radost (nejrazantnější skladba na albu) a Jdou po mě (valivá kompozice ala Hattrick), Izziho romance Nech ji spát se šťavnatým nástupem akustické kytary, sarkastické rozjímání Chtěl bych se Šiškovým textem i našlápnutá odrhovačka Holka samosexuál.
Nezbývá než držet palce!

Hodnocení: 5,5/7

František Kovač