Jak jsem uvedl ve svých žebříkovských tipech, je pro mě osobně největším "Průserem" loňského roku rozpad znovuobnovené signifikantní sestavy Black Sabbat Ozzy Osbourne-Tony Iommi-Geezer Butler-Bill Ward. Navíc mě okolnosti donutily změnit plány tak, že jsem se ani nedostal na jejich poslední kontinentální vystoupení v sousedním Německu. Můj stesk se zdál zmírněn alespoň obdržením nové VHSky příznačně pojmenované (a s příznačně nebohabojným obalem) The Last Supper, natočené na dvou návratových předvánočních birminghamských koncertech v devadesátém sedmém roce, jejichž audio záznam rok na to vyšel v podobě 2CD Reunion s bonusem v podobě dvou zbrusunových skladeb, z nichž především ta první – Psychoman dávala tušit, že se magická čtveřice ještě ani energeticky ani skladatelsky zcela nevyčerpala. Jednoduše to byli staří dobří "Sabati" (ta kouzelná Iommiho zasekávčka a Osbourneův nenapodobitelný vokál...ach!). Jaké ale bylo mé zklamání po prvním shlédnutí inkriminované stošestiminutovky. Zvukově bezchybná unylost nejhrubšího zrna! Prostřihy se stokrát omletými historkami jak-kdo-s kým-proč vkládané do ne zrovna nejcitlivěji sestříhaných koncertních čísel. Nejzajímavějšími momenty tak jsou záběry ze šatny, kde se Tony rozvaluje na kanapi, vybrnkává Paranoid a ostřížím zrakem (jak pan učitel zlobivého žáčka) sleduje rozezpívávajícího se křepčícího Ozzyho. Závěr je jediný, existuje několik oficiálních a desítky černých koncertních záznamů Black Sabbath, které jsou o poznání hodnotnější. Pokud ovšem chcete na vlastní oči vidět, kdo onen vzývaný i proklínaný reunion myslel ze srdce a kdo jen pro peníze, neváhejte ani okamžik…

František Kovač