Když soubor Black Label Society nakráčel na hlavní scénu letošního holandského Dynama, jen málokdo věděl, že mozkem a motorem kapely je excelentní kytarový špílmachr Zakk Wilde. Během přidělené skorohodiny pak předvedl se svými kumpány tak neskutečně nadupanou rock´n´rollovou smršť, že čekání na vydání zde recenzované příznačně pojmenované desky připomínalo velmi nepříjemnou psychickou torturu. Problém se měl tak: Zakk chtěl na přebal desky použít parafrázi na etiketu z lahve whisky páně Walkera…a tomu se tento nápad zrovna nezamlouval. Přesto je finální verze bookletu pro znalce dobrého pití (čti whisky) vládnoucí angličtinou opravdovou lahůdkou. Ale pojďme od právních kliček k muzice. Ta místy vře a bublá jak kotel magického lektvaru a místy zase vrní jako ta nejmazlivější čičinka. Skvělá mozaika. Bicí se necpou tam, kam nepatří a zkušeně jistí zadek, basa neburácí jako nějaká sbíječka, ale rovnou jako motor předválečného dvouplošníku, z kytar vyvěrají nepřetržité gejzíry jen velmi těžko opakovatelných, přesto však na první poslech zamilováníhodných riffů a zpěv je přímo úměrný předváděné muzice – adekvátně rokenrolový. Že nevíte, kdo jednotlivé nástroje obsluhuje – vždyť je to tak jednoduché, znáte přece Zakka, co si může udělat sám, jinému nesvěří.

Hodnocení: 6,5/7

František Kovač