Po prvním poslechu tohoto osmého řadového alba nestárnoucího Arakainu mi jednoduše spadla čelist. Mými zvukovody se totiž prohnala nečekaná, téměř pětašedesátiminutová, řádně naježená zvuková koule, která s přehledem rozválcovala veškeré liché předsudky, jež jsem si jí dovolili postavit do cesty. Když jsem si po pár hodinách chtěl v duchu zanotovat nějaký nový refrén, nevytanul mi dokonce na mysli jediný. Zato léty zašlé mozkové synapse vedoucí k hřmotným flákům ze starých časů se obnovovali zběsile na přeskáčku. Doslova jako polité živou vodou. S každým dalším poslechem se mi ovšem aktuální materiál zarýval citelněji pod kůži. Vlastně jde jen o to překonat prvotní šok, že Arakain – jako skutečně jedni z mála - tlačí na pilu čím dál tím víc. Další krok v hutnosti, dravosti, syrovosti a vůbec tvrdosti repertoáru byl deskou Forrest Gump učiněn! Nemalou zásluhu na tom má jistě skutečnost, že většinu skladeb má po hudební stránce na svědomí basák Zdeněk Kub i že se Brichtův hlas opět ponořil o stupínek níže, než tomu bylo na předcházejícím Farau.
Tahle kapela má i po devatenácti letech existence ještě stále co říct. Textově se totiž neutápí v klišé a ani modernímu soundu se nebrání. A že mohla být nová deska o takové dvě tři skladby kratší – mohla, byla by to pak určitě ještě větší jízda, ani takhle ovšem při jejím poslechu určitě nevychladnete. Na to vemte jed.

Hodnocení: 5,5/7

František Kovač