Mám pro Vás dobrou zprávu, pravověrní moji! Naše nejlepší metalová družina, pražští bratři zvoucí se Arakain, už skoro definitivně vybředla z líbivých pop-metalových blat, v nichž přednedávnem dlela až po pás. Ty tam jsou časy soft produkční výpomoci otce Doležala. Byla nastoupena staronová cesta, třemi těžkotonážními novotami předznamenaná již na výroční kolekci 15. Apage Satanas je sice album logicky navazující na předešlý opus S. O. S., leč související - co do hudebního výrazu – především s počinem jménem Black Jack. Apage Satanas je album, jak už sám název napovídá, věnované jisté křižácké, politicky zhoubné, (kníraté) klidné síle …
Pojďme se ale radši podívat na zoubek samotnému stříbrnému kotoučku v uměleckém přebalu Josefa Kestlera. Už v první strofě úvodní válcovačky A zvony zvoní čeká, zejména na mladší Brichtovy fanynky, bubák, jež však srdce opravdového metalisty - skrze sluchový aparát - rozhodně rozplesá. Alešův zpěv totiž přestal lehce plát nad jednotlivými nástroji a usadil se zpátky mezi kytary. Přestal tak dominovat jednotlivým kompozicím a Arakain zase drnčí, duní a válcuje jako za mlada. A to je setsakra dobře! Navíc už ani dost dobře nelze rozdělovat jednotlivé písně do škatulek "tvrdý hardrock" a "ostrý thrashmetal". Oba styly se totiž za těch šestnáct let v tvorbě Arakainu tak neúprosně a dokonale prolnuly, že je od sebe uměle odtrhnout už prostě nelze. Zářným příkladem tohoto mého tvrzení budiž klasicky arakainovská balada Karavana slibů, s procítěným Brichtovým vokálem a drsnými vstupy Kubovy basy do jemných kytarových linek páně Urbana, ale i vypalovačka Mý jméno je plamen, jež je tak maximalisticky podmanivá, že si jí budete za chvíli ráno co ráno notovat v tramvaji - nelze totiž jinak. K  nejsilnějším okamžikům alba, které stojí za speciální zmínku a vyzdvižení ještě patří minimálně valivě nekompromisní óda Kyborg, náladová Princes, evokující nejen svou hudební stránkou tancovačky z  minulé dekády (jde o poděkování všem těm "princeznám svítání"), vyzývavě nazlobený kus Špatný dny, jež si neklade jiný cíl, než vás po ránu postavit na nohy, heroická kompozice Návrat bohů, klasická to metalová záležitost s nezbytnou siláckou pózou, středně-tempá drtička Šér Chán vypovídající vskutku o džungli (leč o té naší), skvěle rozvláčné Půl století aneb úklona zbité generaci pánů Ginsberga a Kerouacka, textová srandička Promiňte slečno s dost ostře nabroušeným rifem a závěrečná - titulní - Apage Satanas připomínající svým spádem typický vodní tok v celé jeho kráse - od zurčícího potůčku k silnému vlnobití (je přece o jisté klidné síle…ale o tom byla řeč už v úvodu).
Arakian potvrdil, že i po šestnácti letech účinkování v českém bigbítu, má co říct. Že je to ale sakra pořádné slovo! Holt dokázali, že to dokážou.
P. S.: Texty se tentokráte Alešovi obzvláště vyvedly!

Hodnocení: 6/7

František Kovač