Málokteré album bylo v poslední době tak netrpělivě očekáváno, jako novinka černokněžníka Alice Coopera. Předznamenávaly ho totiž různorodé "zaručené" zprávy ohledně příštího stylového směřování tohoto starého rockového harcovníka. Hned na úvod nutno předznamenat, že strýček Alice na stará kolena řádně přitvrdil. A to je setsakra dobře! Kytary thrashově odřezávají jeden riff od druhého, aby následně vše spojily v jeden nedělitelný celek kvílivým vytažením strun, rytmika burácí v pravidelných erupcích. V pozadí však zůstává jako signifikantum podmanivá, tklivě magická melodičnost. Nad tím vším ční vokál samotného Coopera, který místy cedí jednotlivá slova zlobně přes zuby a jindy zase postaru hladí posluchače po duši. Přes tento příklon k nepokrytě modernímu soundu však zůstává Alice Cooper svůj tak, jak ho po drahná léta známe - entertainer z největších, krotitel hadů a pán gilotin. Pouze čas a osoby se mění, osobnosti zůstávají, prostě Brutal Planet.

Hodnocení: 6/7

František Kovač