|
(09-12-04)  fk
(17-11-04) Ministr Škromach přizval komunisty k vládnutí. Stalo se tak v předvečer 15. výročí začátku Sametové revoluce.
Snad jsou to právě stesky po zatracených starých časech, které přinesly ČSSD drtivý volební debakl v senátních
i mistně-zastupitelských volbách minulý týden. A to to Standa a jeho banda mysleli upřímně...
Dobře jim tak! S komunisty se prostě nemluví!!!
(23-01-04) Letopočet se přehoupnul na další číslovku v řadě a tak máme
možnost zhodnotit skutečnou situaci kulturních pořadů ve veřejnoprávní televizi
na počátku roku 2004. Sonda to však rozhodně nebude úplná, protože některé
pořady ještě stále do vykopaného hrobu zcela nespadly - v případě najití
štědrého sponzora by totiž o jejich vysílání měla Česká televize opět zájem. Na
druhou stranu, některé na poslední chvíli resuscitované tituly mají své
figurování na obrazovce podpořené externí finanční injekcí zajištěné zatím jen
na pár nejbližších měsíců. Jako příklad první jmenované skupiny, která by se
teoreticky na obrazovky mohla ještě obratem vrátit, uvádím magazín Paskvil.
Exemplárním reprezentantem druhé kategorie je pak třeba Noc s andělem. Mrtvol je
však požehnaně (Aport, Folkmotivy, Jazz klub, Blues ze Staré pekárny, Kulturní
týdeník ad.) a náhradníci jsou vlastně jen tři. Za výtvarné umění je to kvalitní
celoroční série Mistři českého animovaného filmu, která postupně představí
nejzásadnější tuzemské animátory a jejich snímky vzniklé po roce 1945 v
nekrácených stopážích a dva hudební počiny. Měsíčník Klobouček bude volně
navazovat na letitou tradici strhujících Pavlíčkovských jam sessions Na
kloboučku, tentokrát ovšem v prostoru nouzovského studia Sonno. Týdeník Kam
zmizel ten starý song, jež moderuje v rodné slovenštině Milan Lasica, zase
představuje formou historické sondy do dějin tuzemské populární hudby naše
přední textaře. Ze z loňského roku přeživších titulů by letos finanční problémy
neměly postihnout týdeníky Poprask a Medúza a měsíčník Ladí-Neladí. Nejasná
situace je kolem Kinoboxu, který produkční VAC zatím vysílá na vlastní náklady.
(23-11-03) Není to tak dávno, co vedení veřejnoprávní televize pozastavilo výrobu hudebně-zábavně-publicistického
měsíčníku Ladí-Neladí a několika dalších hudebních projektů. Důvodem byla nutnost investovat veškeré možné
finanční prostředky do výroby pořadů týkajících se našeho vstupu do Evropské unie. Referendum máme zdárně za
sebou a díky neúnavné práci všech zainteresovaných a neutuchajícímu zájmu hudební veřejnosti by se mělo
Ladí-Neladí po novém roce vrátit na obrazovku. Díl o ženách v rocku je už ostatně natočený. Situace ovšem není
rozhodně tak růžová, jak by se mohlo zdát. Právě naopak! V polovině listopadu totiž ČT na svém webu vyvěsila
seznam s vše říkajícím názvem: "Zrušené pořady, původně navrhované pro vysílací schéma 2004". Více o tomto
tématu se dozvíte v mém meteriálu, který vyjde v prosincovém Reportu.
A aby těch zásadních změn nebylo málo, nahnuté je to i s existencí časopisu Rockshock. Neutěšenou situaci
popisuje dosavadní vydavatel Aleš Brichta: "Rockshock je třeba zatím stále dotovat, což dělám z vlastních peněz
a ty mi prostě došly, přestože už jsem si musel víc než milion půjčit. Před vydáním čísla 17 se sešlo několik
nepříjemných věcí najednou: nepřišly nám peníze z distribuce a navíc nezaplatili někteří inzerenti. Do tiskárny
jsme zaslali zálohu, s tím, že po vyjití čísla zbytek doplatíme. Bylo nám přislíbeno, že číslo bude normálně
vydistribuováno 10. 11. tak, aby bylo 11. 11. v prodeji. K našemu šoku jsme zjistili, že tiskárna časopis
vytiskla, ale žádnému z distributorů nedodala, aniž by nás o tom informovala, údajně na příkaz ředitele, než prý
bude vše doplaceno. Následně se někde Rockshock v prodeji objevil, což znamená, že ho někdo načerno z tiskárny
vynáší. Když jsme žádali o vysvětlení, bylo nám sděleno, že to dají prošetřit. Na doplacení tohoto čísla už jsem
peníze sehnal, ale jinak jsem už prostě finančně v koncích. Jednám buď o vstupu finančního partnera nebo o
prodeji časopisu jako takového, ale to bohužel nejde ze dne na den. Pokud situace dopadne alespoň trochu
rozumně, vyjde č. 17 v úterý 25. 11. Ještě jednou se omlouváme, ale bohužel nás s jedinou výjimkou za celou dobu
vydávání Rockshocku nikdo nepodržel a já už na to prostě sám nemám." Nezbývá než držet palce!
(07-07-03) Populární česko-slovenský hudební pondělník Ladí-Neladí, ve kterém jsou hudebníci před kamerami
konfrontováni s "živými" hudebními kritiky od června na obrazovkách veřejnoprávní televize končí. Stejně
jako tento pořad ostravské televize, konkrétně dramaturga Marcela Nevína a jeho spolupracovníků
(moderátorská žezla pořadu například třímaly muzikanti Petr Fiala a Michal Kaščák) končí i ostatní hudební
pořady v rámci pravidelného pondělního hudebního okénka.
S prosbou o vysvětlení vzniklé situace jsem se obrátil na ředitelku programu ČT Markétu Luhanovou z jejíhož
pověření mi následně hlavní dramaturg ředitelství programu ČT Ivan Hubač odpověděl takto: "Vzhledem k
nutnému přesunu finančních prostředků na výrobu pořadů o EU, které se ve vysílání staly prioritou, jsme
nuceni od září do prosince tohoto roku skutečně přerušit výrobu některých hudebních pořadů. Toto opatření
je dočasné, leč kvůli finanční krizi nezbytné. Doufáme, že příznivci hudby si za zrušené pondělní pořady v
širokém žánrovém hudebním spektru, které jim obrazovka ČT nabízí, najdou adekvátní náhradu. Od počátku
příštího roku počítáme s obnovením pozastavených pořadů. Vzhledem
k tomu, že v současné době probíhá diskuse o vysílacím schématu roku 2004,
nemohu Vám definitivně říci, zda pořady budou mít zcela identickou podobu
jako v první polovině roku 2003. Osobně však nepředpokládám, že by došlo k nějakým změnám."
Rozhodně bychom neměli nečinně doufat, že tyto sliby budou naplněny. Naopak, měli bychom právě v době
tvorby nové koncepce vysílacího schématu veřejnoprávní (tedy NAŠÍ!) televize přispět k udržení povědomí
diváckého zájmu o tyto typy hudebních pořadů (ať už se jedná o zmíněné Ladí-Neladí nebo třeba koncertní
seriál Na plný pecky ad.) na ředitelství programu ČT. Vyjádřete proto svůj nesouhlas s pozastavením
pravidelných pondělích hudebních pořadů na e-mail: marketa.luhanova@czech-tv.cz případně na klasickou
poštovní adresu ČT. Nebo je vám snad lhostejný osud hrstky kvalitních televizních hudebních pořadů a
nestýská se vám například po jam sessions Na Kloboučku?
(06-06-03) Sir Paul McCartney na svém aktuálním koncertním dvojalbu Back In The World změnil ustálené
pořadí nejslavnější autorské dvojice v dějinách moderní hudby Lennon-McCartney. Byl prý od jejího
samotného vzniku v roce 1962 frustrován opomíjením jeho přínosu skladbám The Beatles... Druhý žijící
beatle Ringo Starr mi mluví přímo z duše, když označuje chování svého bývalého spoluhráče za hanebné a
podvodné. Vdova po poškozeném autorovi Yoko Ono se s McCartneym odmítla kvůli této kause soudit -
přijde jí to absolutně nemístné a pod její/jejich úroveň. Taky dobře! McCartneyho chování však
neodradilo fanoušky od masivních návštěv jeho aktuálního evropského turné - bohužel.
(08-05-03) Tak jsou naši hokejisté zase v semifinále mistrovství světa a národ
začíná svým hochům fandit. Do teď si jich valná většina takzvaných fanoušků ani
nevšimla, nijak je nepodporovala a kdyby bývali nepostoupili do hry o medaile,
neštěkli by po nich. Maximálně by ohrnuli nos nad jejich výkonem. Proč se k nim
hlásit, když nic nedokázali. Jen proto že jsou od nás? Nebuďte nacionalista,
pane! Najednou ale kde kdo všemu rozumí, všechno ví a je ten nejsprávnější
fanoušek českého týmu. Tomu se říká národní hrdost v českém podání.
(08-12-02) Na začátku prosince jsem šéfovi Arakainu, kytaristovi Jiřímu Urbanovi,
poslal krátkou SMS se žádostí o poskytnutí informace, kdo vyřizuje akreditace na jejich pražský koncert
(6. 12. 2002, Sky Club Brumlovka). Místo očekávané stručné odpovědi jsem během několika minut obdržel nazpět otázku,
proč se vlastně po informaci o poskytovateli akreditací pídím, když se mi Arakain při jeho obnovené premiéře s novým
zpěvákem Petrem Kolářem (iFest, 7. 9. 2002, Praha -Eden) nelíbil (report viz Report 10/02). Po pravdě jsem odpověděl
že mě - jako hudebního publicistu - zajímá, zda se za tu dobu kapela již s novým zpěvákem sžila a odstranila dětské nemoci,
kterými byla premiéra bohužel (jak jinak) poznamenána. Mé vysvětlení však zjevně nebylo pochopeno. Během pěti minut totiž dorazila na
můj mobil tato invektiva: Proc delas do muziky, když nepoznas kvalitu zpevaka?!?!?! A vubec uz vas mam všech plny zuby!
Kolik ti je let, abys mohl hodnotit neci praci?!!? A tak jsem se bránil dalším pádným argumentem: v inkriminované koncertní
recenzi jsem totiž jasně uvedl, že Petr Kolář je podle mého názoru výborný zpěvák, v Arakainu ovšem svoje kvality značně shazuje
křečovitou snahou napodobit Aleše Brichtu. Na toto mi již Jiří neodepsal.
(01-01-00) Vánoční shon ustal, silvestrovské veselí vyčpělo, novoroční únava byla překonána.
Nadešel čas pro letošní premiérové zamyšlení. Pojďme trochu bilancovat. Předvánoční trh byl opět zavalen
nejen různými rádoby-raritními alby, která nevybíravě útočila hlavně na peněženky hudebních maniaků
(typ "chci od nich mít všechno") a jejich nejbližších, ale především absolutním hudebním odpadem toho nejhrubšího
zrna v podobě různých komerčních výběrů – Greatest hits (spíš shits), Best Of (nebo off?) nebo jiných poněkud originálněji
(a více kamuflážně) pojmenovaných selekcí. Samozřejmě, podobné desky nemají s řadovou produkcí té které kapely nic společného
a ta jejich emisi ani nemůže nikterak ovlivnit - položme si proto daleko zásadnější otázku: kdy by měl umělec něco
"vydat"?
Má v hudebním průmyslu a přilehlých odvětvích panovat všemocná ruka trhu nebo základní morální principy?
Má vůbec firma právo tlačit na – v pravém slova smyslu – umělce, aby už konečně něco pustil do oběhu?
Má se tento - pokud chce být nazýván opravdovým umělcem – nechat ovlivňovat a tvořit na zakázku? Domnívám se, že podstata
umění tkví v tom, že ten kdo ho tvoří – tedy umělec (tvůrce) - navštěvuje místo kde tvoří (ať už se jedná o ateliér či soukromé
nahrávací studio) tak často, jak jen může a zaznamenává a uchovává veškeré své myšlenky a nápady, z nich pak vytvoří finální
umělecké dílo (ať už selektivní či sumarizační metodou), které může (ale nemusí!) nabídnout některé ze společností k tomu
zřízených k odkoupení. Stěží se mi proto věří vlastním uším, když slyším silácké řeči některých hudebníků případně jiných
tvůrčích osobností tohoto typu: "Mám(e) tenhle rok ve smlouvě jednu věc, ale zatím se tím moc nezabývám(e),
určitě něco vymyslím(e) ve studiu (příp. jiné tvůrčí dílně)." Kde je potom hranice mezi uměleckým dílem a prachobyčejným výrobkem?
Nemyslím si, že by byla tak nejasná a mikroskopická, že by nešla přesně určit!
(05-04-99) O tom, že Jimi Hendrix byl geniální kytarista – inovátor, bez kterého by současný bigbít byl jen stěží tak daleko jak je,
snad nikoho z vás nemusím přesvědčovat. Stačí si přece poslechnout jakoukoli Jimiho oficiální, tj. jeho rodinou k vydání schválenou,
nahrávku a máte jasno. Are You Experienced?, Axis: Bold As Love, Electric Ladyland, Band Of Gypsys, First Rays Of The New Rising Sun a
South Saturn Delta. Brilantní zvládnutí nástroje, neotřelé postupy a způsoby hry i nahrávání, geniální muzikantské nápady.
Tak nějak jde jeho talent popsat dle zmíněných oficiálních nahrávek. Není to však všechno, jde to ještě lépe, výstižněji a přesněji…
(06-09-98) Procházím se takhle jedno prázdninové odpoledne po matičce Stověžaté
a co nevidím! Z výkladní skříně Zlevněných knih se na mě směje (vhodnější by asi byl výraz "šklebí")
útlá knížečka Ohyzdný duch od Williama Sewarda Burroughse. Abyste rozuměli, tenhle svazek (ech, svazeček)
vyšel v roce 1995, byl údajně ihned rozprodán a po následující tři roky nebyl vůbec k sehnání.
(Podle informací z mého oblíbeného knihkupectví se po něm ptají minimálně tři lidé za týden.)
A najednou, ejhle. Ve výprodeji leží halda tohoto malého-velkého díla, jak vidlemi nakydaná.
Kus za směšnou cenu Kč 39,-. Přihazuji ještě dva Kerouacky s obdobnou minulostí a u pokladny si bohatě vystačím se stovkou.
Obvolávám všechny dobré přátele…no, mají mi co vracet.
|
