Vítejte v mém webu! Rozhodl jsem se ho vybudovat - a tím virtuálně zvěčnit svou osobu i osobnost - podle cyberpunkového vzoru prof. Timothy Learyho. Základním stavebním kamenem celého, postupně se rozrůstajícího projektu je průběžně aktualizovaný archiv mých hudebně-kritických a publicistických textů i dalších prací, uveřejněných v domovských magazínech Rockshock (momentálně) a Rock Report/Report (v minulosti), ale i jinde (např. portál I-legalne.cz nebo měsíčník Big Beng!), případně vůbec, respektive tvořených exkluzivně pro tyto internetové stránky. Můžete rovněž nahlédnout do mé profesní i soukromé multimediální galerie nebo se zapojit do diskuse ve Fóru. Nechybí pochopitelně ani zevrubné informace o mých dalších aktuálních i minulých projektech: DJingu (Rock'n'Roll Riot a Bezstarostná jízda), hudebním producentství (Rockshock club, anketa Černá vrána, RC Inferno), nezávislé filmové tvorbě (Záblesk poznání) a dalších aktivitách. Keep On Rollin'!!! František Kovač, v. k.

      > Archiv snímků 2010, 2009, 2008

(07-02-10) Mladí radikálové z Komunistického svazu mládeže mohou znovu legálně spřádat své sny o (kontra)revoluci. Rozhodl o tom Městský soud v Praze, když 27. ledna zrušil předchozí rozhodnutí Ministerstva vnitra z října 2006 o rozpuštění KSM, které následně v březnu 2008 posvětil i Městský soud v Praze. Nejvyšší správní soud, kam se mladí komsomolci obrátili s dovoláním, měl ale loni v září názor opačný a věc vrátil do Prahy k přezkoumání, které dopadlo, jak dopadlo. Nejvyšší správní soud totiž důrazně poukázal na fakt, že k rozpuštění KSM sice došlo na základě zákona, i že na něm měl stát legitimní zájem (protože KSM ve svém programu mj. prosazuje i "odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků", čímž měl ohrožovat jeden ze základních pilířů našeho dnešního demokratického tržního zřízení), vnitro ani soud nižší instance ovšem relevantně nezjišťovali, nakolik je tato hrozba "od spolku několika desítek radikálů" momentálně reálná. Všemu v listopadu 2005 předcházela výzva Ministerstva vnitra, aby svaz nevyvíjel politickou činnost, a neporušoval tak zákon - občanské sdružení totiž takovou činnost vyvíjet nesmí. Když KSM ve svých aktivitách v nezměněné podobě pokračoval a následně odmítl i změnu svého programu a stanov, 16. října 2006 ho MVČR rozpustilo.
Podle soudkyně Řehákové je dnes klíčové posoudit, co je obecně pro stát výhodnější: zda tolerovat radikální nedemokratický spolek, nebo omezit ústavou garantované shromažďovací právo. Jinými slovy, zda je i tento případ možné hodnotit prizmatem okřídleného Voltairova rčení "Nesouhlasím sice s vámi, ale vždy budu hájit vaše právo mít a šířit svůj vlastní názor."
Nikoho zřejmě nepřekvapí, že situaci nahlížím rovněž lehce vyhraněně, respektive "radikálně". Principielně mi nevadí, pokud chce někdo spojit svou budoucnost s hlásáním poselství dělnické či jinak levé revoluce. To je jeho boj a je jen a pouze na odpovědnosti naší demokratické společnosti, jak s takovým samozvaným mesiášem naloží – zda ho bude apriori ostrakizovat a oslyší ho nebo mu dopřeje alespoň částečného sluchu a pozornosti, neboť v každé kritice lze najít nějaký námět pro zamyšlení. A úplně stejně bych mluvil – a mluvím – v případě extremistů pravicových. Velký rozdíl ovšem je, jak se ti či oni hlásí k historickým činům, přehmatům a zvěrstvům, která na lidstvu spáchali jejich myšlenkově spjatí předchůdci a soukmenovci. Jinými slovy: chtěl bys nastolit nový model fungování společnosti, kdy všechno bude všech a díky tomu se všichni budou mít dobře – v pořádku, rád si tě vyslechnu a budu s tebou do posledního dechu polemizovat; schvaluješ (ať už Hitlerovy či Stalinovy) koncentráky a všechen další tehdejší režimní teror – už pro tebe motám oprátku, neboť si nezasloužíš nic jiného, než viset na prvním kandelábru. Ten rozdíl je, myslím, zcela transparentní.
Jak na nově nastalou situaci zareaguje tuzemská úřední moc, není zřejmé. Podle vyjádření ředitele všeobecné správy MVČR Myrona Zajonce resort zatím zvažuje obě možnosti, tedy jak pokus o shromáždění nových důkazů o nebezpečnosti KSM a související požadavek na jeho následné soudní zrušení, tak časově neomezené odložení celé kauzy. KSM by přitom nebylo první tuzemskou organizací, kterou by vnitro a následně i soud z ideologických důvodů rozpustili; v devadesátých letech takový zákaz postihl například ultrapravicovou Národní alianci nebo Republikánskou mládež. Tehdy ovšem ještě neexistoval Nejvyšší správní soud a jejich odvolání proti rozsudku tak řešil "pouze" standardní Nejvyšší soud.
V prvním případě by jistě nebylo od věci zdůraznit fakt, že KSM v minulých letech pokračoval ve své radikální činnosti i přes oficiální zákaz. Nebo třeba důkladně přezkoumat vyjádření jeho členů typu"Po nastolení diktatury proletariátu bylo třeba se zbavit buržoazních a jiných reakčních živlů, které se snažily všemi prostředky zvrátit vývoj zpět ke kapitalismu, včetně jejich agentů v komunistickém hnutí. Socialismus bojoval s kapitalismem na život a na smrt, a proto byli zrádci trestáni rázně. Došlo i k omylům, ale měl-li pracující lid svou moc uhájit, nemohl si dovolit ve strachu před omyly nebojovat proti třídnímu nepříteli vůbec." (Leopold Vejr, listopad 2008, web KSM). Případně i jiné perly, jako třeba ty o bydlení: "KSM usiluje o legislativní změny, které donutí pronajímatele ubytovat lidi ve svých nemovitostech za přijatelnou cenu!" nebo autorských právech: "KSM usiluje o odstranění všech vlastnických patentů a jiných omezení, které znemožňují využití výsledků výzkumu a vývoje pro potřeby občanů a přinášejí pouze zisky jejich držitelům, nadnárodním korporacím!"
Související otázkou je pochopitelně stále otevřené (a odkládané) pozastavení činnosti samotné Komunistické strany Čech a Moravy, o které bojuje část veřejnosti, momentálně zaštítěná skupinou pravicových a nezávislých senátorů, de facto již dvacet let. "KSČM by měla jasně a zřetelně odmítnout marxisticko-leninské násilí jako prostředek k dosažení svých politických cílů," řekl například Jaromír Štětina, předseda specializované komise při Senátu PČR. Jedním z dalších kroků by mělo být i definitivní odstranění komunismu z názvu strany. Z čerstvého vyjádření zástupce advokátní kanceláře Stanislava Němce, která připravuje nový návrh žaloby k Nejvyššímu správnímu soudu, ovšem čiší velká skepse. Podání by sice mohlo být hotové do konce února, soud se jím ovšem nezačne zabývat dříve jak po květnových sněmovních volbách. Jenže právě ty podle očekávání podíl levice na moci naopak upevní.
Tak trochu Hlava 22, která se cyklí například i tím, že předseda KSM Krajča loni kandidoval za KSČM do Evropského parlamentu... Se špetkou paranoidní obsese by tak jeden ani nemusel chodit příliš daleko pro tvrzení, že si KSČSSD jednoduše připravuje podmínky pro hladké budoucí převzetí moci – a zároveň testuje, kam až může bez závažnějších komplikací respektive protestů veřejnosti zajít.
Jako třeba soudruh Vítězslav Jandák, někdejší skutečný, dnešní stínový ministr kultury (spíše bych měl napsat "kultůry") za ČSSD, který nedávno kázal v televizi Prima o tom, jak naše země nutně potřebuje "zákon o kultuře", jež jasně stanoví co je a co není skutečné umění ("bigbít" prý není) a tedy i koho z takzvaných umělců bude stát podporovat a koho ne. Arbitrem, neřku-li cenzorem, budou pochopitelně aparátčíci strany a vlády. Jak jinak.
Do tuzemských sněmovních voleb zbývá méně než pět měsíců a tak začíná přituhovat. Žel, bez ohledu či přímé příčinné souvislosti s momentálními klimatickými podmínkami, efektivně dehonestujícími všechny alarmistické teorie o globálním oteplování.
fk

> Archiv sloupků

PROTOŽE NÁM DCERA NATÁLKA ROSTE DOSLOVA PŘED OČIMA, OTEVÍRÁME MINI-MIMI-BAZAR S PROVĚŘENOU VÝBAVU PRO MALÉHO ROCKERA/ROCKERKU!